Sklo

Historie výroby skla

Sklo se člověk naučil vyrábět v době bronzové, během 5. a 4. tisíciletí před naším letopočtem. Tehdy sklo vznikalo nejdříve jako vedlejší produkt keramické výroby. Přímým předchůdcem skla byly sklovité glazury, které pokrývaly keramické šperky a nádoby.

Počátky výroby skla se odehrály ve starověkém Egyptě a východním Středomoří. Do celé Evropy se sklo rozšířilo až v době Říše římské. Po celý evropský středověk bylo nejkvalitnější a nejproslulejší - a také nejdražší - sklo z italských Benátek.

Průmyslová výroba skla začíná koncem 18. století. A od té doby přestávají být postupně výrobky ze skla drahými a exkluzivními předměty a stávají se běžnou součástí vybavení domácností.

Technologie výroby skla

Nejběžnější sklo, se kterým se nejčastěji setkáváme, je sodno-vápenaté (francouzské) sklo. Vyrábí se tavením sklářského písku se sodou a vápencem. Je nejlevnější, a proto nejrozšířenější. Vyrábějí se z něho láhve, lisované užitkové sklo a sklo stavební.

Český křišťál

Druhů skla je celá řada, liší se přidáváním přísad do sklářského písku. Jako "české sklo" je po celém světě známý český křišťál. Jedná se o draselno-vápenaté sklo, které vzniká tavením písku s potaší a vápencem, Je poměrně tvrdé, hůře tavitelné, lesklé a stálé. Hodí se pro výrobu chemického a stolního skla. Nahrazením části potaše sodou vzniká sklo sodno-draselno-vápenaté, které se nejhojněji využívá pro výrobu levného stolního zboží.